Já a fotografie

021

Fotografie je pro mne zábavou a snahou o zachycení jedinečného a neopakovatelného momentu.

Jako malá – a dělám to i dosud – jsem si ráda prohlížela staré fotografie. Fotografie, ze kterých je možné alespoň částečně vyčíst osobnost. Podle účesu, šatů, výrazu obličeje, gesta. Dle prostředí či věcí, které člověka na fotografii obklopují.

Proto se při své fotografické práci snažím vložit do fotografie právě tyto atributy. Mám radost z toho, když mohu vyfotografovat miminko v čepičce, kterou uháčkovala jeho babička, nebo v dupačkách, které přinesl tatínek do porodnice, a s plyšovým medvídkem od nejlepší maminčiny kamarádky. Je skvělé fotit „puberťáka“ v jeho oblíbených džínách a triku poslouchaje hudbu a sedíce na oblíbené lavičce v parku. Dospělí mají také svá nej. Místa, činnosti, aktivity, drobné předměty, domácí mazlíčky a tak dále, a tak dále.

Fotografie z mých cest jsou většinou „z ruky“, bez stativu, bez dlouhých příprav. Často bylo třeba zachytit rychlý moment, výraz, situaci, kdy na přípravu není čas. Jsou to místa, která jsem navštívila a která mám ráda. Místa, kam se určitě ráda vrátím. Tato místa se snažím zachytit v ten moment kdy jsem tam, zachytit to co vidím a jak to vidím.

Psát a mluvit o sobě je mnohem těžší než fotit. Zbytek tedy řeknou mé fotografie.